Historie obcí na fotografiích

Přehrada Černotín

Přehrada  Černotín - obrázek

Přehrada Černotín - obrázek

Historie projektování stavby

    Jedním z důvodů, proč se teplická přehrada doposud nepostavila, jsou naprosto nevhodné přírodní podmínky pro její stavbu. Opakovaně prováděný geologický průzkum v minulosti totiž soustavně prokazoval, že stavba zemské kůry pod údolím Bečvy by nezaručovala bezpečnost vodní nádrže, jejíž napuštění by navíc téměř stoprocentně ovlivnilo negativním způsobem hydrologický režim teplických minerálních vod.

PROFIL H

    Jako první byla zkoumána možnost přehradit Bečvu nad Teplicemi, přibližně v místech dnešního silničního mostu na trase Teplice - Opatovice (resp. Skalička). Místo bylo zvoleno tak, aby se využilo vhodné morfologie zúženého údolí, a zároveň nedošlo k zatopení lázní a Zbrašovských aragonitových jeskyní. Geologické vrty však v okolí budoucí hráze zastihly devonské vápence, které byly silně zkrasovělé. Intenzita porušení hornin systémem korozivních dutin (kaveren) neubývala ani v hloubce kolem 100 - 120 m. Na základě toho, že takto porušené vápence v podloží hráze by nebylo možno spolehlivě utěsnit svislou ani vodorovnou clonou, bylo rozhodnuto stavbu v tomto místě nerealizovat.

PROFIL D

   Skalní příznivci socialistického inženýrství si zřejmě zamnuli ruce, protože byl zvolen původní, avšak zamítnutý profil v nejužším a tedy nejideálnějším místě údolí Bečvy. Přehradní hráz se měla postavit těsně pod lázněmi v místech, kde se již vápence nevyskytují. Vzdutá hladina přehrady by pak zaplavila jak Zbrašovské aragonitové jeskyně, tak i stávající lázeňské budovy. Teplická kyselka, která měla být jako jediná zachována, se měla jímat mimo vodní nádrž a přivádět k náhradním, nově postaveným lázeňským objektům. Naštěstí tomuto barbarskému projektu bezohlednému k přírodním i kulturním hodnotám opět zabránily nepříznivé geologické poměry v podloží. Zjistilo se, že pod současným údolním dnem existuje asi 120 m hluboká prohlubeň (snad bývalý kaňon), která je vyplněna značně zvodnělými a nesoudržnými písky, štěrky a jíly. Utěsnění hráze se tak stalo opět velmi problematické - teplická kyselka prostupující podložními písky byla agresivní vůči betonu i železu, rozsáhlé pokusy s jílochemickými a jílocementovými těsnícími směsemi nepřinesly jednoznačný pozitivní výsledek. Nakonec byl profil D označen také jako nevhodný.

 

PROFIL T

    Jako krajní možná mez z hlediska vhodné morfologie údolí byl pro stavbu přehradní hráze zvolen profil T spojující v délce přibližně 1200 m západní okraje obcí Černotín a Ústí. Projektanti si slibovali, že ve srovnání s profilem H tady nebudou problémy s devonskými vápenci, neboť jejich výchozy na zemský povrch nebyly četné a také jejich zkrasovění mělo tendenci od Teplic směrem k východu slábnout. Těsnění hráze nabízel vodorovný jílový koberec, kterým se měly překrýt (obrazně řečeno zaplácat) všechny devonské vápence vystupující v předpolí hráze na zemský povrch. Problémy se však vyskytly jinde. 

Sledování vodní hladiny v okolních geologických vrtech ukázalo, že hladina podzemní krasové vody ve vápencích reaguje velmi výrazně a rychle na kolísání vodního stavu v Bečvě.Z toho bylo vyvozeno, že hydrologický režim podzemních krasových vod v devonských vápencích je přímo závislý na povrchové vodě z Bečvy, která je zároveň jejich významným zdrojem. Za místo infiltrace povrchové vody do vápenců byl identifikován skalní výchoz východně od Černotína, se kterým se vody Bečvy přímo stýkají a řeka na něm ohýbá svůj tok o devadesát stupňů. Ze zjištěných skutečností tedy vyplynulo, že k řádnému utěsnění projektované vodní nádrže by nestačilo zakrýt jílovitým kobercem pouze devonské vápence vystupující v předpolí budoucí hráze, nýbrž v celém prostoru zatopeného území - to znamenalo utěsnit i tzv. "černotínský výchoz", kde řeka Bečva "napájí" devonské vápence. To by ovšem byl drastický zásah do celého složitého hydrologického cyklu krasových vod v oblasti celého Hranického krasu, který by se mohl projevit i naprostým vymizením zřídla teplické kyselky. Vzhledem k tomu, že při projekci přehrady byla jako priorita stanovena nedotknutelost zřídla teplické kyselky (nikoli však Zbrašovských aragonitových jeskyní ani Teplic jako takových!?!), byl nakonec profil T označen rovněž jako nevhodný.

PROFIL S

    Celkem devět let trvající geologický průzkum v padesátých a šedesátých letech přinesl konečné řešení lokalizace přehradní hráze na profilu S severovýchodně od Skaličky a Černotína. Tři kilometry dlouhá hráz i celá zaplavená oblast měla být vhodná jak z hlediska bezpečného utěsnění celého díla, tak z hlediska ochrany krasových vod a teplické kyselky. Celá projektovaná záplavová plocha se totiž rozprostírala na nepropustném podloží tvořeném převá?ně jílovitými sedimenty, které překrývají níže ležící vápence minimálně o 15 m. Jediný vápencový výskyt u osady Kamenec vykazoval údajně vlastnosti vylučující významnější vsak vody a nebyl tedy považován za součást infiltrační oblasti teplické kyselky. Hydrologická funkce tzv. "černotínského výchozu" devonských vápenců, který byl při průzkumu předchozího přehradního profilu označen jako klíčový pro nedotknutelnost režimu teplické kyselky, měla být zachována vhodným umístěním výpustného objektu hráze a zachováním směru říčního koryta pod ním. Stavba přehrady měla začít v roce 1963 a pod její hladinou měla zmizet osada Kamenec, obec Milotice a část Hustopeč. Pro silnici i železnici spojující Hranice s Valašským Meziříčím byly vyprojektovány náhradní trasy.
    Akce se nerealizovala, plány však zůstaly. V druhé polovině 80. let se na objednávku ČEZu prováděl nový geologicko-geomorfologický průzkum v projektované zátopové oblasti profilu S. Na základě nově zjištěných a znovu posouzených skutečností se realizátoři průzkumu vyslovili ostře proti stavbě. U původně doporučeného profilu S byla v rozporu s předchozími závěry z let padesátých a šedesátých zpochybněna hydrologická "bezproblémovost" devonských vápenců vystupujících na zemský povrch v záplavové oblasti u osady Kamenec. Nový výzkum však navíc přinesl i poznatky o přítomnosti fosilních gravitačních sesuvů, které se vyskytují ve velmi hojném množství na svazích pravé strany údolí Bečvy. Přítomnost sesuvů by negativně ovlivňovala jak samotnou stavbu, tak hlavně budoucí vodní nádrž. Vzdutá vodní hladina by totiž staré sesuvy vlivem podmáčení uvedla do pohybu, čímž by byla permanentně ohrožována stabilita vodní masy a tím i bezpečnost celé stavby. Ohromné finanční náklady by si díky sesuvům vyžádalo i statické zabezpečení projektované přeložky silnice a železnice, které vedou právě přes území jejich největšího výskytu.
    Letošní povodeň a průběh záplavy Zbrašovských aragonitových jeskyní ze spodních jeskynních pater jasně prokázaly hydraulickou souvislost povrchových vod z Bečvy a krasových vod v devonských vápencích. Potvrdily se tak dřívější domněnky průzkumných geologů, kteří upozorňovali na vážnou možnost ohrožení hydrologického systému Hranického krasu existencí vodní nádrže v údolí Bečvy. Letní velká voda však naštěstí rychle opadla a s ní zmizela i záplava uvnitř jeskyní. V případě permanentně existující umělé vodní nádrže by tomu ovšem mohlo být jinak!
    Martin Janoška, autor tohoto textu je geolog na Univerzitě Palackého v Olomouc
27.08.2009 20:57:52
jtomecka
TOPlist TOPlist
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one